O autorce

KDO TO KUCHTÍ
V HLINĚNÉ KUCHYNI?

Ahoj, jmenuji se Kamila Brotánková.
Když Vám tohle píšu, koukám se ven
do sadu, se kterým jsem toho tolik zažila... Ráda si tam ustelu pod ořešákem a nasávám jeho vůni. Posbírám jablíčka a švestky, popenec, jitrocel, medvědí česnek, květy černého bezu, kopretiny, aronie...

Když se vrátím domů, kde to na pracovním stole většinou spokojeně bublá, kvasí, probouzí se, vaří, vytvořím z nalezených rostlin a plodů nějakou tu dobrotu.

"Už vím, jak vypěstovat
nebo najít  zelené přátele,
kteří mi pomůžou se zdravím celé rodiny.

Nyní si dokážu vybrat a pozvat k sobě ty rostliny,
z kterých mohu připravit to, co si naše tělo zaslouží."

Ale i kdyby se to tak mohlo zdát, nic z toho, co teď znám mi nespadlo do klína. Nevěnovala jsem se tomu
ve škole, dokonce jsem ani neměla žádnou babičku zahradnici a kuchařku, která by mě naučila rozumět přírodě a svému tělu.

Až kurzy, knížky a inspirativní lidé mi začali ukazovat jak možná ano a jak opravdu ne. Studovala jsem
a zkoušela na sobě a na rodině to, co mi dávalo smysl. Poznávala jsem postupně makrobiotiku, ale
i vitariánství, divoké i zahradní byliny, jedlé květy
, se zájmem jsem sledovala činnost lidí, kteří dělali věci jinak - odvážně a se zajímavou vizí. A zároveň jsem vždy cítila respekt k tradicím, které mě tady na tomto světě krásně uzemňují a dávají mi pocit bezpečí.

A to je ono, milí, celý tenhle koktejl je ukázkou toho, co ve své Hliněné kuchyni dělám.

A jak se mi mnohokrát ukázalo: vše je tady pro něco. I to, co se nám nelíbí, to, o čem si říkáme, že v našem životě nemá co dělat. A tak, když se ukázaly moje zdravotní problémy, trvalo mi pěkně dlouho, než jsem zjistila, že nikdo jiný než já s nimi nějak podstatně nepohne. Ano, mohu se inspirovat jinde. Ale ta hlavní práce je zkrátka na mě, ať se mi to líbí nebo ne (a že se mi to tenkrát moc nelíbilo Vám ani nemusím povídat).

Nyní jsem vděčná všem svým ekzémům, psychicky ne úplně veselým stavům a kilům navíc.
To ony mě dotáhly za pačesy k léčebné stravě, k léčbě zemí, k bylinkám, stromům a divokým rostlinám. To ony mě donutily seknout s cukrem, pročistit své smysly a začít ŽÍT.

A protože moje vnitřní pančitelka (vystudovala jsem učitelství pro 1.st.ZŠ) mi nedá spát ani na mateřské, 
mohu ukazovat svou cestu do jedlé zahrádky a ke zdravému talíři dalším lidem.

Kdybyste někdy chtěli nakouknout blíž, sledujte ŽIVÉ AKCE zde na webu nebo na FB Hliněné kuchyně.

 

PROČ DOMA S DĚTMI JÍME "JINAK"?

Nárůst zdravotních problémů u dospělých i dětí, které jsou více a více připisovány cukru, roste. A možná ještě větší procento je potíží si lidé s cukrem  nespojí.

To, že zubní kazy nebo nadváha u dětí je velkou měrou způsobeny konzumací sladkostí, je už poměrně jasné. Ještě mnoho rodičů a lékařů si s některými obtížemi neví rady. Ekzémy u dětí „řeší“ mastičkou, alergie léky. Řeší příznaky, avšak léčit je potřeba celého člověka. Málokdy u těchto řešení vidíme trvalé zlepšení. I já sama jsem toto zažila.

Když mi bylo okolo dvaceti let, začala jsem mít ekzémy. Nejdříve to byly nenápadné flíčky, ale v průběhu několika let se z toho staly hnisající rány, nepříjemně svědící. Byla jsem u dvou kožních lékařek – od jedné jsem obdržela kortikoidovou mastičku, od druhé pudr. Když jsem se ptala na příčinu svých potíží, slyšela jsem, že „takhle to prostě někdo má“. Mastičky bohužel nezabíraly a já už si nevěděla rady.


Naštěstí jsem v té době potkala kamarádku, která mi můj problém pomohla rozklíčovat a naznačila mi, že za tyto mé potíže může být zodpovědný cukr. A že já ho v té době jedla kila!

Když jsem se tím začala zabývat více do hloubky, zjistila jsem, že i neustálá únava může souviset s cukrem. Řekla jsem si tedy, že zkusím cukr postupně vyřadit. Nebylo to pro mne jednoduché, v té době jsem poznala, jak moc jsem na všech těch sladkých rohlíčcích, sušenkách a dortíčcích závislá, být bez nich dny, týdny nebo dokonce je nejíst vůbec bylo něco nepředstavitelného.

Můj přechod byl tedy velmi pozvolný.
V té době jsem byla neustále rozcestovaná mezi třemi domovy, a tak jsem neměla ani pořádné kuchyňské zázemí, kde bych mohla začít se svou změnou. Neustálé cestování spíše podporovalo fastfoody a jiná rychlá řešení v podobě průmyslově vyráběných sladkostí.


Až když jsem našla podporu ve svém muži, pak jsem začala opravdu nový život – konečně jsem bydlela převážně na jednom místě. Začala jsem navštěvovat kurz, kde jsme si vyzkoušeli, jak prakticky pracovat s obilovinami, luštěninami, zeleninou, jak připravit zdravé sladkosti… Také jsem studovala literaturu, která mi leccos vysvětlila.

Později jsem absolvovala několik seminářů a pobytů, a postupně mi bylo stále jasnější, „odkud vítr vane“, kde může být příčina mých potíží. Konečně jsem začala vařit jinak.

A hle, ekzémy ustupovaly, až se z nich stala jen malá připomínka toho, na co si dát pozor. Nyní se vynoří jen tehdy, když si nedám pozor a sním víc ovoce než si můj organismus léty oslabený přemírou cukru může dovolit.

Únavu vystřídal příval energie. Za rok jsem zhubla 13 kilo a cítila se jako jiný člověk…
Když se narodila dcera, byli jsme rádi za zdravé děťátko. Dosud jsme vděčni, že jsme od té doby (r. 2012), co jíme jinak (a co jsme cukr nahradili jinými sladidly) jsme jen zcela výjimečně (jedna ruka na počítání by bohatě stačila :)) potřebovali pomoc léků.. Naprostou většinu toho, co nás potkalo, jsme zvládli „jen“ úpravou jídelníčku, pomocí bylin či homeopatik. Stále se učíme pozorovat, co s námi jídlo dělá, a většině potíží raději předejít. Jak u nás, tak u obou dětí.

PS: Někteří z Vás se mne ptali, jak postupovat při přechodu od cukru k šetrným sladidlům u dětí. Toto měla být původně 1 stránka o tomto tématu. Když jsem ale začala psát, zjistila jsem, že téma je poměrně obsáhlé. Proto jsem se rozhodla věnovat mu celý jeden eBook.

Děkuji za Vaši pozornost. 
 

Kami B.

Když už sjíždíte ten
Facebook, mrkněte
i na stránku

Hliněné kuchyně ;).

A na Instagram
jakbysmet...

©2020 by Kamila Brotánková.