Na čem teď jedeme aneb Je na čase zase trochu vyrůst…

To, že se už „trochu“ těšíme na jaro, jste asi poznali.

A tak není divu, že se koukám z okna, jak se sníh sype na borový háječek u sousedů a zároveň myslím na to, jak své tělo dostatečně „najařit“. Totiž, i když nás počasí ještě zkouší zmást, předjaří je tu. Biologické hodiny neoklame ani ten bílý poprašek ani 5 pod nulou.

Nevím jak Vy, ale mně, když (obvykle v březnu) najdu první maličkou kopřivu, úplně mi srdce zaplesá. A říkám si, „jak jsem bez toho mohla být tolik měsíců“?? Tím TO myslím lístky rašící všude, kam se podívám, vzduch vonící hlínou a jarními dešti, zpěv kosa, trůnícího na vrcholu sousedova domu…

A vůbec, bytí venku ráno, v poledne, večer…….

Jak naše tělo i celá příroda přes zimu tak trochu hibernovala, teď všudypřítomná energie stoupá směrem nahoru. Brzy bude vidět v podobě zelených lístků, které se derou nahoru a ven. V nekonečném koloběhu je tohle něco jako začátek nádechu.

Příroda ještě s pučením čeká, ví, že není kam spěchat. Zvířata i rostliny se ale už přirozeně nastavují na režim vstávání, pučení, otevírání, na svůj růst a posílení.

V nekonečném koloběhu je tohle něco jako začátek nádechu.

📷

A my můžeme jít s jarem ruku v ruce.

Tak, jako příroda nevypadá stejně po celý rok, i my oblékáme jiné oblečení v různou roční dobu. A pokud chceme VĚDOMÉ POMÁHAT SVÉMU TĚLU, aby nám mohlo dobře sloužit, měla by být vidět změna i na našich talířích.

V zimě potřebujeme trochu více zatučnit, zahřát, přidáváme i na slaném (ale v mírou). To prospívá ledvinám, jsou citlivé na chlad.

Pokud bychom však mastili, kořenili a zahřívali se až do jara, špatně by to nesla naše játra i žlučník. Játra jsou naším hlavním detoxikačním orgánem, a jejich zatížením bychom si koledovali o řadu potíží – začínaje problémy s pletí až po neschopnost se radovat.

📷

A to asi nechceme. Naopak, jaro pro nás může být úžasným obdobím, kdy se „necháme plavat“ vše, co už nepotřebujeme. Stejně jako Morena, která se hází do vody na znamení odcházející zimy. A namísto starého mohou přijít nové radosti.

Pojďme tedy podpořit játra i žlučník jednoduchým receptem, který můžete hned zkusit. Máte-li tedy umeocet. Už jej znáte? V mém e-booku, kde se dočtete o tajemství zdravého solení, jej vychvaluji do nebes. Je totiž mým spolehlivým přítelem bydlící na kuchyňské lince.

📷

 Pickles (čtěte pikls) – to je to, co nyní potřebujeme.

Pokud jste četli e-book, už jste si možná vyzkoušeli kvašenou zeleninu ve slaném nálevu. Vše s příjemně nakyslou chutí totiž tuto jarní zelenou energii podporuje. A tělo to ví. Já například už více jak týden „jedu“ na kvašeném. Cítím, že tohle je to, co mě teď posílí.

Ale nejen já – i celá rodina teď baští kyselé…

📷

Samozřejmě dalším jarobudičem v nás je vše zelené – dokud nemáme možnost nasbírat si něco venku, můžete to zkusit i doma – úplně jednoduše na vatě.

Určitě znáte kyselé zelí, možná máte nějaký ten soudek i doma. Vyrábí se pomocí soli. Já teď ale nejraději dělám vodní pickles, přijde mi i o něco méně pracné. A ještě jednodušší varianta je ta s umeoctem.

📷

TADY JE RECEPT:

Nakrájíme zeleninu na kousky. Může to být mrkev, celer, brokolice, květák, cibule, řepa, kedluben atd… Moc hezky vypadá jejich kombinace v jedné skleničce. Já třeba nakrájela celer na kostičky, mrkev na kolečka a brokolici na růžičky.

📷

Můžete přidat i koření – bobkový list, nové koření, kmín, hořčičné semínko, zázvor…Dáme do sklenice cca 2 cm pod okraj.

📷

Do konvice dáme převařit vodu.Zalijeme horkou vodou zeleninu také cca 2 cm pod okraj.

📷

Zbytek dolijeme umeoctem.

📷

Lehce zavíčkujeme, aby mohl odcházet vzduch.Postavíme na tácek, aby mohla unikat šťáva.Podle teploty v místnosti a dalších vlivů si počkáme 2-5 dní, ale už 2. den můžete ochutnávat.Podáváme ke slaným jídlům nebo jen tak 3x denně i více, vždy cca 1 lžíci.

📷

Tak takhle my to jaro piklíkujeme.

Přeji i Vám, aby to staré mohlo plynule odcházet a to nové mělo prostor k růstu. Ať je to, co je to.

Přeji vám

hezké teď.





Když už sjíždíte ten
Facebook, mrkněte
i na stránku

Hliněné kuchyně ;).

A na Instagram
jakbysmet...

©2020 by Kamila Brotánková.